Požár
Sedím..sedím a přemýšlím.Můj kocour, jediný, kdo mi ještě zůstal a vždy zůstane věrný, vrní v koutě. Z událostí posledních dní až týdne jsem byla dost rozhozená a dopadal na mě jakýsi splín... Kniha, kterou se snažím číst, vrhá stín na podlahu.Nemohu se soustředit, písmena jsou rozmazaná a slzy mi kanou jedna za druhou...Není všechno,jak by mělo být..otáčím potrhanou stránku,nevím proč..stejně skrz slzy nevidím.Nedokážu si srovnat myšlenky.Můj kocour...jak dlouho už ho mám? 5let?! Ano..je můj společník už 5 let. On jediný zůstal. Je bezstarostný a teď už je pro mě jediným záchytným bodem, abych si ještě udržela zdravý rozum. Odhazuju knížku v dál. A jdu do kouta pro svého vyvoleného, pana dokonalého. Ale než by se kdo nadál, zahalil pokoj černý kouř. Ale ne! Kniha, kterou jsem předtím tak bezmyšlenkovitě zahodila, skončila přímo v krbu! Běžím do jídelny a beru ze skříně nějakou láhev s neoznačenou vodou. Chrstnu ji na oheň. Ale co to? Oheň se rozhořel ještě víc! Co to proboha v té lahvi bylo?! Přičichnu si a hned je mi to jasné..Byla to zásoba vodky toho mizery! Vzpomněla si na něj a..ne! Už je to tu zas! Ta strašná potřeba zvracet, brečet nebo řvát a nejlépe všechno dohromady, ale bylo jí jasné,že to dost dobře nejde.Tak co..brečet už stejně brečela tak, že skoro ani neviděla, co dělá a nerada zvracela.To to radši vydržela.Najednou venku všichni havrani odletěli.Vyděsili se toho šíleného řevu,který šel z toho domu, ze kterého se valil dusivý, černý kouř a kdo by nakoukl okny, mohl by přísahat, že viděl peklo na Zemi.Rozhodla se, že musí jednat. Když už dořvala, cítila se o 70% lépe. Ale najednou mezi praskáním a syčením uslyšela žalostné mňoukání.Ale ne! Snažila se proběhnout mezi plameny, ale kouř ji dusil čím dál víc..strávila tam moc dlouhou dobu a tím řvaním si taky nijak s kyslíkem nepomohla...Dostala se ke kocourovi jen tak tak. Když se chystala se vrátit zpět ke dveřím, už nebylo kudy..řekla si, že nemá co ztratit, a tak se snažila otevřít okno..netušila, co se stane, ale povedlo se jí vyskočit. Ležela na zemi, šťastná, že se dostala z těch horoucích pekel. Vyčerpáním usnula. Když se probudila, dům už byl uhašený a skláněla se nad ní snad celá vesnice a všichni si šuškali, co se asi stalo. Neměla na nic sílu. Jejich hlasy jí zněly jako jednolitý šum. A ty zvuky jí trhaly uši a rezonovala jí hlava.Podívala se vedle sebe.Kocour tam byl, ale nehýbal se...zkusila ho probudit, ale pak si uvědomila, co se asi stalo...asi se moc nadýchal kouře nebo kdo ví..tohle už bylo i na ni moc.Všichni ji zradili a teď i její nejvěrnější z nejvěrnějších?! "Nee!Nee!" řvala...ale už jen uvnitř..neměla sílu.Podívala se ještě jednou na kocoura a ten den již poněkolikáté začala plakat...ale najednou přestala.Puklo jí srdce žalem..
Zpráva z tisku: Mladá dívka přidušena kouřem nepřežila!
.......co se stalo........hořel........nalezen kocour......mrtvá......byla tak mladá......nebyla pozorná v manipulaci s ohněm...
