Nightmares, here I stand..

come and eat me alive :D
No, fuj, nesnáším živý sny... Zvlášť, když v nich je sousedka, co vám ukazuje svoji housenku, kterou má v igeliťáku s vodou a dělá na ni ťuťu ňuňu a vypadá u toho jak magor.. Há, a pak že jsem blázen já! No, možná jo, protože se to zdálo mě :/ No a furt mě nutila, ať se na tu housenku podívám, tak jsem se podívala a snažila dostat co nejdřív proč a nevím proč, měla jsem v kapse v igeliťáku žížalu, kterou jsem chtěla krmit potkana- what the f?? No a o dva dny později se mi zdálo, že zase venku je sousedka a zase mě nutí podívat se na housenku, z který se mezitím stala ryba, který trčel bokem toho pytlíku ocas ven... a tak jsem si tak říkala, že bych se měla podívat na tu "svoji" žížalu v kapse. Najednou jsem cítila(fuj, tak živě, až mě mrazí :D:/),jak po mě něco leze.. úplně jak když se něco plazí, tak jsem to nějakým způsobem vymrštila ven rukávem a byl to nějakej slimákoploštěncostonožkonevím a bylo to růžovofialový a pak se mi to plazilo po pokoji a mělo to asi víc než čtvrt metru(vyvinulo se to z nějaký tý žížaly) a když jsem našla odvahu a vyndala z kapsy ten igeliťák nebyla v tom mrtvá žížala, ale živá žížala v průměru asi 10 cm a taky asi čtvrtmetrová s na žížalu nezvykle pevným tělem a já nebyla schopná na ně šáhnout a vyhodit ty potvory z okna.. což nevím, jestli by bylo řešení, ale aspoń by mi nelezly po pokoji :D Fuj, takhle mi srdce dlooouho nebušilo..

Proč?

Proč ne? Žblé..
Tohle "něco" se jmenuje Waiting for Godot protože a poněvadž, jsem slyšela, že ten, kdo čeká na Godota, čeká na někoho, kdo přijde a změní mu život... anebo možná že Godotem je míněn Bůh

Kdo to byl? Já to nebyl..

Sex,drugs and rock ´n´ roll... Nebo taky jak já s oblibou říkám Sex, alcohol, chocolate and rock´n´ roll... Každý má svoje drogy:) Ale rock´n´ bych nikdy neměnila. Rock´n´roll životní styl. V tomhle duchu jsme se snažily nafotit pár fotek, které pro mě mají nějaký duševní až srdeční význam. Nedělám si tady z toho libimseti a je mi upřímně jedno, co si o nich kdo myslí :)

ratata bum bác Au!

Zajímala by mě jedna věc.. proč jsem tolik interesovaná v násilí. Čímž nemyslím, že bych si libovala v nějakých street férovkách - mě je 18, vás je 18, to je fér, ne? Ne.. Čistě z psychologického hlediska. Zajímalo mě to vždycky a to mě asi vedlo k tomu loni si vybrat jako ročníkovku Agresi, agresivitu a důsledky a letos Medializaci násilí... Áno, dozvěděla jsem se plno zajímavých věcí. Byly to věci vesměs, co by se daly pozorováním zjistit taky, ale když to zkusili vědci a dotáhli do konce, je to vždycky jistější :)

No kdo by ji nemiloval? :)

griotka s džusem, sem s tím hnusem

Áno, i já si sem tam píšu do šuplíku nějakou rádoby píseň. Resp. jen text bez hudby, to už je zase starost jiné osoby:) Jen jsem zjistila, že strašně bazíruju na tom, aby texty dávaly smysl, což je v podstatě hrozná ironie vzhledem k tomu, jak mě berou texty Márdího z Vypsaný fiXy, jak říkám... asi na to beru málo drog..Až se mi povede nějakej takovej text, asi budu mít díru ve stropě jako Faust.. ale od skoku vysokého radostí, nikoli jako zkratku do pekla..

School, school,school...and school

Áno, už i mě, celý školní rok relativního pohodáře zachvátila panika jménem maturita. Ono by na tom nebylo nic divného ani tak.. ale s mojí absencí by to dokonce bylo na místě mít z maturity vítr, ale nevím, jestli přímo panikařit. Nevím, jestli přímo panikařím, ale vzhledem k žaludeční neuróze a depresím asi jo :D
Ale to se nějak zvládne, no ne? Jak mi všichni říkají: Maturita je banalita a dali to i blbější.. čímž se nad nikoho nepovyšuju...

Fuf...

Někdy se člověk dostane do stádia, kdy přemýšlí, jestli se zbláznil on sám, všichni okolo anebo všichni okolo včetně něj. Nejhorší je, když víte, že blázen jste, ale oproti ostatním lidem si připadáte naprosto normální.. je právě to příznak bláznoství? Kdo ví..
Proč to svěřit internetu? Proč ne? V té "realitě" vás stejně nikdo poslouchat nebude a když už ano, stejně nebude schopen nebo ochoten porozumět významu a obsahu. Ano, dostáváme se do komunikační sobecké sebestředné propasti, kdy má každý pocit, že jeho problémy jsou ty nejhorší a od ostatních pomoc čeká, ale sám pomoci jiným nechce. Spravedlivá dělba práce, není-liž pravda? No, ale to už jsem zas někde jinde...