A je to tu zase. Zase jsem se v myšlenkách- no já od tý myšlenky vlastně ještě neupustila- dostala ke škole. Nějak jsme ten čtvrťák zazdili. Celá třída. Chtělo by se mi říct "nemůžu za to, že jsem nemocná", ale, jak mi maminka pořád otlouká o šiškenzí,to jim v práci bude jedno a že si mám najít někoho, kdo mě uživí, jestli v tom budu pokračovat. No ale bohužel jsou u nás i tací, co nemocní nejsou, omluvenky si píšou sami a chodí za školu.. nebo rovnou zůstanou doma, to je bezpečnější :-D Jen bohužel se paní učitelky musí vozit po všech stejně.
Tak člověk pořád jen doufá, věří, modlí se, že to a to vyjde, že udělá maturitu, že se dostane na vysokou... No jo.. ale co bude pak? Uděláš maturitu a zase čekáš. Čekáš na přijímačky, pak čekáš jak dopadly, když už se tam teda dostaneš, zase doufámš, že to nějak zvládneš, že tě nevylejou a vlastně jen tak proplouváš a čekáš na zkouškový a zase doufáš, že prolezeš..A když doděláš vysokou, co pak ? Doufáš, že si najdeš práci a čekáš, než ji najdeš..
Život je vlastně taková čekárna.. čekárna na na dopravní prostředek bez jízdního řádu, takže jen pořád čekáš a doufáš..
Žádné komentáře:
Okomentovat