Aneb tad se cítím stejně nejlíp.. tady, kde to nikdo nečte a jestli jo, tak to já nevím.. tady se cítím fajn a v bezpečí.. ne jako na fejsbuku(reklama, autorský práva a já nevím, co všechno, radši to píšu takhle), kde jste pořád pod ostřížím zrakem lidí s nižším iq a totální nesnesiteností lehkosti bytí. By tam člověk často zvracel. Nemyslím si o sobě, že jsem nějaký genius, ale o nich rozhodně taky ne. Ono mnohdy už tne mluvený projev dost napoví.
Tady se cítím v bezpečí, protože si sem můžu psát co chci, stylem jaký mi vyhovuje, jak často chci a bez svědků. Můj blog je vlastně můj kněz u zpovědi, ale i přesto, že se sem často "svěřuju", nikdo nic neví. Nikdo o mně nic neví. A to mi vyhovuje.
Nějak mám sebranej vítr z plachet. Bohužel. Ne, nemám depresi, jen.. někteří lidé, kterým kvůli hierarchii nemůžu říct, co si doopravdy myslím, by se mohli starat víc o sebe než o mě.
Aneb jak se říká, že kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by na světě o všechny postaráno. Tak. Nějak se mi vrací vítr do plachet, hm, hm, hm.. to se mi líbí, takže teď bych vlastně mohla psát celou noc, kdybych měla pořád slova. Což o to, slov znám dost, dokonce v několika světových jazycích, takže toho bych se nebála, jen se bojím, že zase sklouznu do fáze, když už by se dalo pochybovat o mém duševním zdraví.. ale že jsem blázen, je všem jasné, takže se vlastně není čeho bát. A jak říkali ve filmu Špatná výchova(jen zhruba, proto to nebudu přímo citovat :) ) A ten den jsem ztratil víru a když není Nebe, není ani Peklo a není se čeho bát. No, mě by docela zajímalo, jak je to s tím peklem.. jestli se mám na co těšit nebo ne...
Asi ne, no.. hlavně ne očistec!!:(
Žádné komentáře:
Okomentovat