asi jsem to spletla, zkrátila a já nevím, co všecko, ale to vůbec nevadí :) Pointou je, že den vůbec není slunečný, neboť v našich končinách je zase zima až praští. Ale naštěstí asi jen nějakej zápasník v lehké váze. A vlastně úplně nejpointovatější pointou je to, že svět je barevný. A zjistíme to, až kdž budeme sami se sebou spokojeni, nebo aspoň šťastní. aspoň malinko. A k tomu by mohlo dopomoct dopřávání si malých radostí. Přestat se ohlížet na morálku, na co jste už velcí, nebo co by "vypadalo divně".. tak to nikomu neříkejte.. že by to pak vypadalo úchylně? Tak ať. Lepší omalovánky nebo lízátko, než krást sousedce kalhotky z balkonu.
mohla bych sem taky psát deník šílené blondýny. K čemuž mi dopomohla příroda, já jí to vymluvila, ale ona mě po pár letech zase přesvědčila, takže jsem si už dopomohla sama.. naprosto přírodní chemií. Abych se pak dozvěděla, že červená byla lepší, že ta je pro mě nejlepší.. oznámila jsem jim, jak mi může slušet barva, co neexistuje. Normálně popírají mé pravé já, protože jsem se vážně víceméně dostala k původní barvě, ač umělě a ta mi prý nesluší. co je tohle za bordel.. Asi jsem jako vždy odkázána být někým jiným, ale právě to, že hraju role, je mé pravé já. Nhraju je z vlastního přesvědčení nebo psychopatické potřeby zviditelnit se. Já už se asi jako psychopat narodila a jde mi to samo. Jediná potřeba, kterou trpím, ba dokonce občanská povinnost, bavit lidi okolo sebe. Kamarád to jednou krásně vystihl "ty se směješ sobě a já se směju tobě". Vůbec mi to nevadí- plní to účel. Někteří lidé si myslí, že se snažím mluvit tak, abych vypadala hrozně chytrá a že si dopředu promýšlím, co říkám, abych zmátla (ne)přítele. Ale to vůbec není pravda. Za a, bych to přitom, kolik toho namluvím, nestihla a za b, to není můj styl. jediná chvíle, kdy občas přemýšlím, než něco řeknu, je, když se sažím vymyslet něco ukrutně vtipnýho.
Kdybych měla psát deník šílené blondýny, neumí si vlastně ani představit, jak by měl vypadat. Za a, si deník nepíšu, i když je to diskutabilní se všemi těmi bajty tady a za b, mi to přijde... na jednu stranu stupidní, ale zároveń vím, že to prý duši pomáhá. Deník, či toto moje posezení u čaje o páté, kterou nikdy netrefím, má určitě jistou výhodu v tom, že vás nikdo nebude proklínat za to, že když jste sse mu svěřili, zahlili jste mu místo například na našprtání filozofie, ale tomu nevěřte, protože tohle by bylo záhodno do dlouhodobé paměti a upřímně- kdo by toužil po filozofii v dlouhodobé paměti ? Všem profesorům se omlouvám. Tak. Ale zároveň je každý zvědavý a chtěl by zjistit něco o tom druhém, něco, co neví. Takže do deníku by nahlídl, ale svěření se by byl jen další monolog vyslechnutý na půl zavřenýho oka.
Co bych si tam teda psala? Aaaah, dneska se na mě podíval, asi se mu líbím. Týjo, ta matka mě štve, vůbec mi nerozumí, nemá mě ráda, upižlám si ruku a otec jakbysmet. LEAVE ME ALOOOOOONE!!
Ne, dobře, přestanu si dělat legraci z pubertálních problémů. Nejsmutnější je, že tyto problémy nekončí s pubertálním věkem. Nebo puberta nekončí s dospělostí. Z puberty musí asi člověk vystřízlivět. Našim nejlepším kamarádem se stává deprese, paranoia, lahev alkoholu a krabička cigaret.. Možná je to daň týhle době. Ne, nejsem ten pošuk, co odsuzuje moderní technologie. Jen říkám, že kdyby bez nich vydrželo víc lidí, vydržela bych bez nich taky, protože bych je vídala i osobně a technologie nepotřebovala, ALE...vzlhedem k tomu, že moje studium ve chvílích, kdy si z nás na zkouškách nedělají legraci, připomíná spíš virtuální kurz lakování nehů, tak bych bez technologié nevydržela ani den. Resp. já jo, ale můj status student asi ne.
Všimla jsem si, že bych mohla "vyznít" nějak negativisticky naladěna, ale to vůbec není pravda, jen bych byla ráda pochopena tak, jak byla myšlenka vyslána.
Nalepila jsem si na notebook kreslenýho lva. Nevypadá jinak než ostatní lvi, není větší nebo lepší, jen když jsem tu nálepku viděla, věděla jsem, že to je ona. Nevím, v čem ona, ale prostě ona. a teď je všude se mnou, když je se mnou můj notebook. Možná mě nabíjí pozitivní energií pohled na zelenožlutomodré pozadí za lvem a lvovy smutné oči. Ale něco mi říká, že neměly být smutné, že to je možná jen zdání, ale možná proto to byla ta nálepka.
Kdybych si měla psát deník, asi bych nadávala na školu, ale protože jsem si řekla, že si za každou nadávku udělám na ruku čárku a nechci vypadat jak indián, takže to asi není asi nejlepší nápad.
Včera jsem zjistila, že někdy jsou horší 4 minuty sám se sebou a svými myšlenkami než hodina a půl s nepřítelem.
A možná se mi to povedlo, možná ne, ale stejně jsem si sem aspoń v náznacích deník napsala.. ani nevím, jestli to bylo úmyslem. Myslím, že spíš ne. Myslím, že úmyslem bylo podělit se o zážitky z barev, které mám se svým lvem...
A dala bych si bramborovou kaši...
Žádné komentáře:
Okomentovat