aneb výjimečně ne z písničky, ale z filmu Nanny McPhee. Ačkoli si připadám spíše jako z písní Dygrafik od Xindla X a té písničky, co nevím, jak se jmenuje, ale vymyslel ji kolega Nohavica. Ne můj, Xindlův. Kdy popisují veškeré neduhy, choroby a jiné pikantnosti "zpříjemňující" bytí. Jen tak namátkou- píská mi nos,ještě, že nemám myši, třeba bychom si začly rozumět. Jen by mě zajímalo, jestli píská z té rýmy, co nemám, ale cítím, že přijde, či z přeražení v mladické nerozvážnosti. Na otlaky na pravé noze z hloupoučkých bot, které nosím kvůli kotníku nohy levé, na které jsem měla sádru kvalitní asi tolik, jako kdybych si ji vyrobila sama se svým věčně mě neopouštějícím stylem "so so what?!", z čehož mě vlastně rozbolela záda. z chození po té sádře. a tu rýmu, co teprve podprahově vnímám, že přijde, mám taky z toho. Jsem už pak víceméně chodila bosou nohou ve sněhu. Já už jsem tu rýmu tak nějak měla, ale asi mě lekla víc než já jí a schovala se mi do nosohlavy. Do bridge se mi schovala. Do bridge, kterej nemám. Mám já vůbec něco? Jo, divnou náladu :) :-D
Ale za to může škola.. asi jsem to s tvrzením, že mi to tam jde, asi trochu přehnala... Ale pokusím se se snažit ještě. Přece jen je to oboustranně výhodný obchod. Jen mě to docela stojí nervy..
Nemám pocit, že bych si stěžovala.. kdybych si stěžovala, chtěla bych,aby mě někdo vnímal, litoval.. ale to bych to asi napsala na facebook nebo řekla někde nahlas, kdybych o to stála. Radši to napíšu sem, kde to nikdo nečte.. a i kdyby čet, nebude mi to vadit. Já vlastně netoužím, aby mě někdo litoval.Spíš mě to rozčiluje..
Jsem prostě jen hrozně smutnej člověk se sklony k veselosti.. nebo naopak?...
Žádné komentáře:
Okomentovat