Sedím tu, oděna celá v černé a přemýšlím o tom, jaký je asi svět. Jaký je svět poznatelný, svět plný barev. Svět, který je prožívaný a nejen zkoumaný. Jaký je asi svět smysly, nejen rozumem.. Jaké asi jsou barvy. S otevřemýma očima víme, ale třeba hmatem? Zbláznila jsem se? myslím, že ne.. jen myslím, že nám uniká něco důležitého, nad čímž už se nikdo nemá čas zamýšlet.
Sedím tu, oděna celá v černé a přemýšlím o barvách. Jaké by mohly být a jestli je s nimi svět vážně veselejší. Nejparadoxnější na tom je, že zbytek světa je mi ukradený. Ten nejčistší svět už nikdy nebudu mít šanci vidět a svět, co "vyrobili" lidé, mě nezajímá..
Sedím tu, oděna celá v černé a přemýšlím o lentilkách a tyrkysovém tričku s opičkou a rudých nehtech. Dívám se na svůj lak a s mírným smutkem v mysli konstatuju, že to je povětšinou moje jediná barva. Proč se vlastně můj svět zahali do temnoty? Ano, černá je krásná, elegantní, ALE.. čeho je moc, toho je přílíš.. a lidé, co se oblíkaji do barev vypadají tak spokojeně...
Už tu nesedím, jsem v koupelně, dívám se na svůj rudý lak, přemýšlím o barvách, mám halucinace, ale drogy neberu, možná mnohdy k vlastní smůle. ty halucinace nejsou nijak dramatické, spíš poryvy vzduchu pohybují s věcmi, které jsou mimo jeho dosah. Říkám si, že nic není, jak má, ale pak si říkám, že ve škole je a že to by mi mělo stačit.. že to by pro mě mělo bý tprvotní a nejdůležitější.. zřejmě.
Ano, to je ta otázka, co jsem právě zaslechla v písničce "do you feel you belong?"
Na to se ptávám často, bohužel, ať jde o cokoli. Ne, já si nestěžuju. Jen se snažím zorientovat sama v sobě.. což asi ani není dobře, ani nepůjde
Sedím tu, oděna celá v černé a vím, že si koupím lentilky..
Žádné komentáře:
Okomentovat