I feel dirty..

How much is too much? Is there a chance to get out? To get out of this "something" ? It´s not a depression. It´s absolute confusion of this damn fucking world. Especially poeple in this world. i don´t get them. What do they want? What they want me to ? What do I have to do?  This sucks.. this all sucks. This blogspot is ..let´s say my "safe brake" I can scream out here but nobody hears it. Such a great thing and all the time I feel much better. I used to be so funny and now I am a wreck.. I think my personality is changing.. but why? I don´t get it.
I am sooooooo looking forward to Finland. I don´t say people there are better but I hope so. I just want to get out from these people. Nobody harms me but I feel somenthing has changed..
I want to know something else to compare what is better..
And I really would like to marry some Finnish guy/man :)

škrábal jsem do kůže punkový princezny..

 Mám objev. Placebo se, když nemáte depresi, nedají poslíouchat. Ale když ji máte, rázem jak mávnutím kouzelnýho proutku, je to fajn muzika. Asi právem byli zařazeni mezi 5 nejdepresivnějších kapel všech dob.
Já sice nejsem depresivní povaha, ale to se nevylučuje s tím, že jednou za čas si sedne i na mě. Jak se říká, když se štěstí unaví, sedne si i na vola, tak nevím, co bych použila v tomhle případě, ale prostě to tak je. Jo, už vím, co si na mě sedne. Tíha okolností.
 Ha, sedím jedním zadkem na dvou židlích. No, v reálu sice skoro jo, ale momentálně metaforicky- máme ještě jedny stránky, resp. já mám stránky a občas mi tam někdo pomáhá, hlavně Kája, ale Kája má teď nějaký dezertérský myšlenky, tak kdo ví, jestli ještě bude přispívat. Ta stránka je o bláznech, od bláznů pro blázny, takže u mě žádná novinka.. S tím bláznovstvím
Jinak je to http://blazninavoditku.nazory.eu
A už by to chtělo, aby přišel Godot...

Home sweet home.. sweet home Alabama

Aneb tad se cítím stejně nejlíp.. tady, kde to nikdo nečte a jestli jo, tak to já nevím.. tady se cítím fajn a v bezpečí.. ne jako na fejsbuku(reklama, autorský práva a já nevím, co všechno, radši to píšu takhle), kde jste pořád pod ostřížím zrakem lidí s nižším iq a totální nesnesiteností lehkosti bytí. By tam člověk často zvracel. Nemyslím si o sobě, že jsem nějaký genius, ale o nich rozhodně taky ne. Ono mnohdy už tne mluvený projev dost napoví.
Tady se cítím v bezpečí, protože si sem můžu psát co chci, stylem jaký mi vyhovuje, jak často chci a bez svědků. Můj blog je vlastně můj kněz u zpovědi, ale i přesto, že se sem často "svěřuju", nikdo nic neví. Nikdo o mně nic neví. A to mi vyhovuje.
Nějak mám sebranej vítr z plachet. Bohužel. Ne, nemám depresi, jen.. někteří lidé, kterým kvůli hierarchii nemůžu říct, co si doopravdy myslím, by se mohli  starat víc o sebe než o mě.
Aneb jak se říká, že kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by na světě o všechny postaráno. Tak. Nějak se mi vrací vítr do plachet, hm, hm, hm.. to se mi líbí, takže teď bych vlastně mohla psát celou noc, kdybych měla pořád slova. Což o to, slov znám dost, dokonce v několika světových jazycích, takže toho bych se nebála, jen se bojím, že zase sklouznu do fáze, když už by se dalo pochybovat o mém duševním zdraví.. ale že jsem blázen, je všem jasné, takže se vlastně není čeho bát. A jak říkali ve filmu Špatná výchova(jen zhruba, proto to nebudu přímo citovat :) ) A ten den jsem ztratil víru a když není Nebe, není ani Peklo a není se čeho bát. No, mě by docela zajímalo, jak je to s tím peklem.. jestli se mám na co těšit nebo ne...
Asi ne, no.. hlavně ne očistec!!:(

Objevila jsem něco, co jsem psala asi před pěti lety..

Požár
Sedím..sedím a přemýšlím.Můj kocour, jediný, kdo mi ještě zůstal a vždy zůstane věrný, vrní v koutě. Z událostí posledních dní až týdne jsem byla dost rozhozená a dopadal na mě jakýsi splín... Kniha, kterou se snažím číst, vrhá stín na podlahu.Nemohu se soustředit, písmena jsou rozmazaná a slzy mi kanou jedna za druhou...Není všechno,jak by mělo být..otáčím potrhanou stránku,nevím proč..stejně skrz slzy nevidím.Nedokážu si srovnat myšlenky.Můj kocour...jak dlouho už ho mám? 5let?! Ano..je můj společník už 5 let. On jediný zůstal. Je bezstarostný a teď už je pro mě jediným záchytným bodem, abych si ještě udržela zdravý rozum. Odhazuju knížku v dál. A jdu do kouta pro svého vyvoleného, pana dokonalého. Ale než by se kdo nadál, zahalil pokoj černý kouř. Ale ne! Kniha, kterou jsem předtím tak bezmyšlenkovitě zahodila, skončila přímo v krbu! Běžím do jídelny a beru ze skříně nějakou láhev s neoznačenou vodou. Chrstnu ji na oheň. Ale co to? Oheň se rozhořel ještě víc! Co to proboha v té lahvi bylo?! Přičichnu si a hned je mi to jasné..Byla to zásoba vodky toho mizery! Vzpomněla si na něj a..ne! Už je to tu zas! Ta strašná potřeba zvracet, brečet nebo řvát a nejlépe všechno dohromady, ale bylo jí jasné,že to dost dobře nejde.Tak co..brečet už stejně brečela tak, že skoro ani neviděla, co dělá a nerada zvracela.To to radši vydržela.Najednou venku všichni havrani odletěli.Vyděsili se toho šíleného řevu,který šel z toho domu, ze kterého se valil dusivý, černý kouř a kdo by nakoukl okny, mohl by přísahat, že viděl peklo na Zemi.Rozhodla se, že musí jednat. Když už dořvala, cítila se o 70% lépe. Ale najednou mezi praskáním a syčením uslyšela žalostné mňoukání.Ale ne! Snažila se proběhnout mezi plameny, ale kouř ji dusil čím dál víc..strávila tam moc dlouhou dobu a tím řvaním si taky nijak s kyslíkem nepomohla...Dostala se ke kocourovi jen tak tak. Když se chystala se vrátit zpět ke dveřím, už nebylo kudy..řekla si, že nemá co ztratit, a tak se snažila otevřít okno..netušila, co se stane, ale povedlo se jí vyskočit. Ležela na zemi, šťastná, že se dostala z těch horoucích pekel. Vyčerpáním usnula. Když se probudila, dům už byl uhašený a skláněla se nad ní snad celá vesnice a všichni si šuškali, co se asi stalo. Neměla na nic sílu. Jejich hlasy jí zněly jako jednolitý šum. A ty zvuky jí trhaly uši a rezonovala jí hlava.Podívala se vedle sebe.Kocour tam byl, ale nehýbal se...zkusila ho probudit, ale pak si uvědomila, co se asi stalo...asi se moc nadýchal kouře nebo kdo ví..tohle už bylo i na ni moc.Všichni ji zradili a teď i její nejvěrnější z nejvěrnějších?!  "Nee!Nee!" řvala...ale už jen uvnitř..neměla sílu.Podívala se ještě jednou na kocoura a ten den již poněkolikáté začala plakat...ale najednou přestala.Puklo jí srdce žalem..

Zpráva z tisku: Mladá dívka přidušena kouřem nepřežila!
.......co se stalo........hořel........nalezen kocour......mrtvá......byla tak mladá......nebyla pozorná v manipulaci s ohněm...

Could we start again please?

 Aneb dnes mi s nadpisem pomohla nevědomě Marsi, ale řekla bych, že to je dost výmluvná věta. Tu můžete říct rodičům, partnerům, kamarádům, ti odvážnější z nás dokonce třeba i při zkoušce..
 Momentálně se potýkám s atakem sklerózy, takže to vidím na předělovou scénu, než si vzpomenu.
Už jsem si vzpomněla, i bez předělový scény. Tahle věta dokonce spojuje dva základní lidské pocity-strach a naději.
 Chtěla bych umět zpívat.. fakt, že jo. Pak bych nemusela texty jen psát, mohla bych jim vdechnout život podle sebe.
A... pokračování příště

Už nemám sádru, ale

mám slušný bolesti.. halt asi něco za něco. Oko za oko, zub za zub. No, upřímně, nedala bych nikomu ani oko, ani zub.. no, za předpokladu, že by mě to zachránilo, tak asi jo, ale jinak by to byl určitě jednostranně nevýhodný obchod a nic příjemnýho...
No a prej mě ty prsty můžou bolet klidně i další měsíc. Pak se nabízí otázka, jestli ta sádra byla vůbec potřeba,mm.. ale tak.. aspoň si měli lidi chvíli kam čmárat a ti, co si nečmárali, se mi mohli smát víc než obvykle a všichni mi mohli beztrestně říct, že jsem pako. Což taky hned využili až zneužili. Joo, chromýmu se to směje, když vlastní ruku mi úplně debilně zasádrujou na jakýkoli ovládání a pravá mě po otřesu mozku jako že moc neposlouchá, ten rozbitej půllitr, spadlá židle a paní praštěná klíčema a mnoho dalšího asi věděj své..
Zase mám chuť se v noci rozběhnout a skočit oblečená do bazénu.. jen je na to asi dosti zima ještě, ted konkrétně, ale ještě nedávno bych řekla, že je srpen. Na krku už mám skoro odstín vařenej humr, ale spíš  syrovej losos..

Nesnaž se, znáš se..

řekni mi, co je jiný..
Jiný je úplně všechno, ale zároveň vůbec nic. I ten úředník na magistrátu to říkal .. "takže žádná změna?" "ano, žádná změna" .. po těch 5 letech... to zní až děsivě, naštěstí se to týká jen údajů v občance..
 Nepochopím, když člověk má teda nejsilnější pud sebezáchovy, když už má depresi, blbou náladu, den na fekální hmotu, no prostě, když to stojí za to, si ještě pustí takovou hudbu, aby si tím nožem joo zakvedlal..Fakt to je nějaká asi psychopatická úchylka v každým z nás. Ale mám na to teorii- Člověk se dostane až na dno a má se o čeho odrazit a všechno si to tak nějak přebere a probere a zjistí, že to nemá cenu si tím kazit den a jde dál. .. za předpokladu, že se nestihl zabít. Morbidní humor? I am so sorry, ale to je jejich blbost. Vždyť mohli zažít ještě tolik věcí, třeba ještě několik takovejch nálad, ne dobře, už mlčím.
 A taky nechápu, jak se Marsi, mýmu bratrovi ve zbroji bez zbroje horrorhawaiibeach, s kterou jsme jeden muž, jak se jí nemůžou nelíbit ty písničky jako mně. Ale ne, já to chápu, mně se taky nelíběj některý ty její musical melodies. A jí se zas nelíbí Houba od Těl, neznám dokonalejší píseň... a taky se jí nelíbí písnička Little man od Anki a Danny, to jsou Fini,mmm :D, no, já nevím, jak to říct.. já, když poslouchám tu písničku, mám takovou úplně srdeční tíseň a krizi, ale stejně si ji pouštím.. ale ne když mám depku. Pouštím si ji kdykoli mě napadne. A je to jen chvillkovej stav.. jak kdybych k ní měla vzpomínky.. nechápu.. třeba to je tucha a budu k ní mít vzpomínky:D:)