Jak by řekl šéfkuchař Pohlreich, doufání je na ho.no..
Ale tady nejsme v kuchyni a já doufám, že jsem si tímhle vzhledem ten "blog" nějak nezdepresivněla.
Mám čím dál větší pocit, že si občas vymýšlím slova, ale jen z pocitu nutnosti, aby to dost vystihlo.. což u LowÍskhUjUU, lafinkám, mocinky moc atd., docela postrádám.
Takhle se snad ani na děti nežvatlá
"Blog", protože tohle nikdy nebyl a nikdy nebude typický blog. Říká se, že papír snese všechno, tak si představme, že tohle je papír, já tu mám svoje "slovní průjmy", no, buďte rádi, že jste mě neslyšeli mluvit, Ne,že by to znělo jako průjem, aspoň opět doufám, ale je to fakt kadence. Začala jsem být ukecaná z toho, že jsou ostatní málomluvní až příbuzní ryb a já opravdu nesnáším vteřiny a minuty trapného ticha a zatím mi to docela prochází, protože, ač nevím, jak to v té rychlosti a kvantitě stíhám, snažím se pečlivě vybírat slova a lidem to spíš vyhovuje, že si beru na bedra tu "špinavou práci" automatu na témata a udržování niti rozhovoru...
Žádné komentáře:
Okomentovat