Could we start again please?

 Aneb dnes mi s nadpisem pomohla nevědomě Marsi, ale řekla bych, že to je dost výmluvná věta. Tu můžete říct rodičům, partnerům, kamarádům, ti odvážnější z nás dokonce třeba i při zkoušce..
 Momentálně se potýkám s atakem sklerózy, takže to vidím na předělovou scénu, než si vzpomenu.
Už jsem si vzpomněla, i bez předělový scény. Tahle věta dokonce spojuje dva základní lidské pocity-strach a naději.
 Chtěla bych umět zpívat.. fakt, že jo. Pak bych nemusela texty jen psát, mohla bych jim vdechnout život podle sebe.
A... pokračování příště

Už nemám sádru, ale

mám slušný bolesti.. halt asi něco za něco. Oko za oko, zub za zub. No, upřímně, nedala bych nikomu ani oko, ani zub.. no, za předpokladu, že by mě to zachránilo, tak asi jo, ale jinak by to byl určitě jednostranně nevýhodný obchod a nic příjemnýho...
No a prej mě ty prsty můžou bolet klidně i další měsíc. Pak se nabízí otázka, jestli ta sádra byla vůbec potřeba,mm.. ale tak.. aspoň si měli lidi chvíli kam čmárat a ti, co si nečmárali, se mi mohli smát víc než obvykle a všichni mi mohli beztrestně říct, že jsem pako. Což taky hned využili až zneužili. Joo, chromýmu se to směje, když vlastní ruku mi úplně debilně zasádrujou na jakýkoli ovládání a pravá mě po otřesu mozku jako že moc neposlouchá, ten rozbitej půllitr, spadlá židle a paní praštěná klíčema a mnoho dalšího asi věděj své..
Zase mám chuť se v noci rozběhnout a skočit oblečená do bazénu.. jen je na to asi dosti zima ještě, ted konkrétně, ale ještě nedávno bych řekla, že je srpen. Na krku už mám skoro odstín vařenej humr, ale spíš  syrovej losos..

Nesnaž se, znáš se..

řekni mi, co je jiný..
Jiný je úplně všechno, ale zároveň vůbec nic. I ten úředník na magistrátu to říkal .. "takže žádná změna?" "ano, žádná změna" .. po těch 5 letech... to zní až děsivě, naštěstí se to týká jen údajů v občance..
 Nepochopím, když člověk má teda nejsilnější pud sebezáchovy, když už má depresi, blbou náladu, den na fekální hmotu, no prostě, když to stojí za to, si ještě pustí takovou hudbu, aby si tím nožem joo zakvedlal..Fakt to je nějaká asi psychopatická úchylka v každým z nás. Ale mám na to teorii- Člověk se dostane až na dno a má se o čeho odrazit a všechno si to tak nějak přebere a probere a zjistí, že to nemá cenu si tím kazit den a jde dál. .. za předpokladu, že se nestihl zabít. Morbidní humor? I am so sorry, ale to je jejich blbost. Vždyť mohli zažít ještě tolik věcí, třeba ještě několik takovejch nálad, ne dobře, už mlčím.
 A taky nechápu, jak se Marsi, mýmu bratrovi ve zbroji bez zbroje horrorhawaiibeach, s kterou jsme jeden muž, jak se jí nemůžou nelíbit ty písničky jako mně. Ale ne, já to chápu, mně se taky nelíběj některý ty její musical melodies. A jí se zas nelíbí Houba od Těl, neznám dokonalejší píseň... a taky se jí nelíbí písnička Little man od Anki a Danny, to jsou Fini,mmm :D, no, já nevím, jak to říct.. já, když poslouchám tu písničku, mám takovou úplně srdeční tíseň a krizi, ale stejně si ji pouštím.. ale ne když mám depku. Pouštím si ji kdykoli mě napadne. A je to jen chvillkovej stav.. jak kdybych k ní měla vzpomínky.. nechápu.. třeba to je tucha a budu k ní mít vzpomínky:D:)

Slovní průjem..

slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě.. je zajímavé, jak, ač bychom si to možná ve své zaslepené narcistické sebelásce nepřiznali, nebo si to hlavně neuvědomujeme, se měníme. V úterý jsem si zpětně přečetla tento počin a nechápala jsem, že jsem to vážně psala já. Ne, že bych s tím už nebyla ztotožněna a nestála si za tím, co jsem kdy zveřejnila, jen mě to překvapilo. Asi sem píšu v nějakém transu, který je podle mě do jisté míry potřeba. Oprostit se od času a prostoru, ano, to je ta skvělá meziplanetární schopnost, co jsem u sebe objevila.
Události uplynulých dvou týdnů by mě mohly ponoukat k pokračování v deníku šílené blondýny.. za předpokladu, že už bych asi měsíc neměla vlasy zhruba..dobře, tak 7 odstínů, ale 4 barev. Deník školačky to asi taky ne, to zní jak porno, studentky asi taky ne, jsem jeden z nejlemplovatější studentů, co si můžete představit, úplný prototyp.. ale už to není to, co bývalo, když si člověk chybí, kdy se mu zachce, ne jako na zš a sš, vymýšlet tisíc důvodu, proč zrovna nemůžete do školy a vítězoslavně tam s omluvenkou za jistou dobu vyrazit. Ted to nikoho nezajímá, jestli tam jsem, nebo ne.. nikdo mě tam nezná.. mm, že by další situace zhoršující můj schizofrenně-paranoidní pocit? Ba ne, já mám totiž barvy a smích, a to je lék na všechno. To si někam zapište. A kdyby to nefungovalo, použili jste málo barev, nebo jste se nesmáli upřímně.. to je jako s izolepou..když to není opravený, použili jste jí málo.
 Nebo b to mohl být deník psychopata, ale to je ošklivý slovo. Nebo deník té s červenými vlasy, ale to by se asi cítily diskriminovaně ostatní barvy. Už jsem na to přišla, bude to "deník" BaJuu Ové jako všechen ostatní můj majetek.  No a než jsem vymyslela ten název, zapomněla jsem, co jsem tam chtěla napsat.. Mohla bych tam psát svoje postřehy, objevy.. +takovou knihu přání a stížností. V poslední době bych tam psala asi věci jako: ale já přece nejsem tlustá :D, Karlík a továrna na čokoládu je vážně můj oblíbený film, nechat si kamarádem ztratit v čajovně naušnici a o 5 dní později k ní doma najít pár, se může povést jen mě.. stejně tak přivodit si v čajovně sádru na ruku se může povést jen mě, gastroskopie je fakt hnus, máloco mě děsí jako klauni, hudba z lunaparku a slimáci, asi mám alergii na ananas, na kiwi určitě, to Finsko prostě vyjde, místo 1000 písniček jich na tu oslavu budu mít asi 3000, ale aspon bude výběr:D, je ze mě oldies královna, můj bratr měl na hlavě skoro ying-yang, měl černý vlasy a bílou ofinu, no, si nějak na ty vícbarevný vlasy u nás v rodině asi potrpíme.. dal za to 600, měl to asi měsíc nebo dva a už je na trestance..ach, ty sugesitvní kadeřnice...
jo a .. pojďte se mnou někdo do zooo

Diamonds are a girl´s best friends

Noo, tak ten film gastroskopie, to byl pěknej propadák. Nejenže do publika nikdo nepřišel,  navíc to byla one man show s hlavním hrdinou, neznámým libereckým břichomluveckým hercem jménem Žaludek Můj se svým němým bratrem jménem Jícen Můj. Ano, byli dva, ale jícen je němý, je to pouze situační komik. Situační komedie to tedy byla.. jak jinak si vysvětlit, že oba vypadali ,že jim je na zvracení, byli naprosto zmateni a rudí jak záře nad Kladnem..Jak to vím, když v publiku nikdo nebyl? Inu, jsem jejich manažer..
Což si po tom dnešním fiasku ještě rozmyslím

Video killed the radio star..

A zapomněla jsem-jaká novinka-že zítra, tedy 20.4.2011, ze mě bude filmová hvězda.. v hlavní roli  bude můj žaludek a ten film se jmenuje Gastroskopie.

Můj svět je beznadějně šedý, bloudím ulicemi zoufalý a bledý..

ale prdlačku, protože za a, dokud se zpívá, ještě se neumřelo a za b, já mám vždycky dost lentilek. A vůbec.. za předpokladu, že bych zpívala dokud neumřu a všichni utečou, a tudíž se zachrání.. tomu se říká oběť jednotlivce pro blaho lidstva. A když náhodou nemám lentilky, mám veselou hudbu a fialový nehty.
 Kdo by to byl řek, co se může stát na punkovém koncertě.. třeba i to, že pár lidí zkoluabuje, dobře, to se stává běžně. Může se stát to, že vám na vaši "falickou sádru" oranžovým zvýrazňovačem napíšou dospělí páni <3 LUNETIC...
  nějak jsem se zabydlela v čajovně.. a jednou budeme mít vlastní jsme se pár lidí rozhodli. A taky jsme se pár jiných lidí rozhodlo, že konečně vyrazíme do toho Finska, což je převážně můj sen.. jejich sen je asi podívat se za hranice všedních dní :) Takže musíme tužit svaly, bystřit zbytky mozkových buněk, co jsme ještě nestihli utpoit v chmelovém moku a svými úžasnými meziplanetárními schopnostmi se zmocnit co nejvíce peněz. Ne, nebudeme loupit banky, jen každý budeme vydělávat jinak. O E55 se nezmiňoval nikdo, nevím. A, a, a.. no a teď jsem to zapomněla, tak já asi radši budu tužit ty svaly, když z šedý kúry mám asi mokrou dálnici.. jak říkal jeden učitel s oblibou všem, že maj tam"vyleštíno".
A meziplanetárními, protože jsem u sebe a nejen u sebe objevila úžasnou schopnost ztrácet se v časoprostoru ...

Gedapáá

Také  jste si, kdykoli zazněla v televizi píseň Jamese Browna Get up and get on it, zapamatovali jen fonetické "gedapá"? Muž zametající benzinku, pobrukujíc si "gedapá", k tomu přímo vybízel.. Ale o to tady teď vůbec nejde. O co tedy šlo? O trapný jako vždy, o co jiného by mělo jít. Tak.
 O co tedy jde? O milion a jednu věc, co jsou mimo lidské chápání, dobře, co jsou mimo moje chápání, ale já se těmi věcmi nezabývám, člověk by si měl nechat něco, čemu nebude rozumět a bude se mít čím fascinovat.
 Dnes jsem vážně ohrozila existenci tohoto blogu, když jsem se zapřísahala, že nebudu "pitvat", Jen se obávám, že bez těch mých "pitev" a slovních průjmů bych to nebyla já.. Pravda, ten člověk, kterému jsem se svěřila, říkal, že nevěří a že to je tedy zvědav.. asi na tom vážně něco bude. Ale on o tomhle blogu neví a nepíšu sem tak často a já jsem neřekla, že to nebude v psané formě, řekla jsem, že tak nebudu mluvit, ha! Hm, doufám, že mu někdo o tomhle blogu řekl a poslal ho si tenhle článek přečíst. By pak určitě řek, že jsem podvodnice a že se se mnou nebude ba ani ka a půjde po o a to.. to by bylo zlé.
 Týjo, poslouchám finskej rocknroll zpívanej malým klukem. Proč ne, život je tak rozmanitý. Jo a mám fialový nehty. Ale nemám lentilky, jenom lipa, ale zítra to chci napravit. Už jsem si pořídila i fešnou krabičku lentilkovku a lipa jim ten bejvák zatím testujou  a nestěžujou si. Týjo, ten kluk, ten, co zpívá přeci, nějak zrychlil.  A teď Horrorpops. Jo, tohle bude dlouhá noc. Možná to je tím, že můj organismus skoro nedostává kofein a tenhle týden jsem se nějak skamarádila s dvoulitrovou lahví nejmenované černé limonády. To nebylo rasistický, to bylo antireklamistický.  Komerčáci jedni. Beztak už tam kokain není, měli by se přejmenovat.
Joo, mám plyšovýho tučňáka a Nymfrolína měla hroznej problém s tím, že se jmenuje Fido. Že Fido je pes. To je jako kdybych já podřízla každýho kokršpaněla, co se jmenuje Barča nebo Bára. a on ten tučňák pořád tak zvláštně kouká. Ho na mě nasadila nějaká strašidla určitě. Aby mě strašil ve dne a ona mě straší v noci. No, když svítím v noci, straší mě v noci i on. a teď jsem to zapomnělo. Jo! "to, že máte paranoiu, neznamená, že po vás nejdou" v praxi.
 Wohnouti a jejich gramofón. No, já bych potenciálně měla dostat k dvacetinám gramofóón. To by bylo fajn, po tom toužím. Možná stejně jako po lentilkách. Nebo víc? Nevím, připomnělo mi to situaci, kdy jsem známé říkala, že má vyloženě srovnaný žebříček hodnot. Zapomněla si telefon a cigarety a každému říkala, že si zapomněla cigarety a až po chvíli dodala "a telefon". Halt.. proti gustu...
 Uvědomila jsem si, jak tohle plodím už asi dlouho, když už hraje třetí písnička a často mi tu bliká automatické ukládání. Ale to nevadí, práce kvapná, málo platná .. háá a ted by se mi to mohlo s tím mým geniálním touch padem překliknout a celý zmizet. To už bych to nezkoušela psát znova.. nene. Už se mi to stalo. Jen nevím, jestli tady.
 Nevím, jestli degeneruju, jsem jen blbá nebo jestli už fakt mám sklerozu, ale co se se mnou a mojí pamětí děje, to už snad ani není možný.  A už by mi ti Rusové mohli přestat posílat žádosti na tom komunikačním tudlenctom.
  Jo a na to, co se mi děje s pamětí, mě popadla nějaká úplně textařská múza , tak aspon nějaký pozitivum. A vypadá to, že se budu vracet ke své milované španělštině a vyměním ji za praštěnou filozofii, náboženství atd. Mě to zajímá, ale studovat to prostě už nechci. a tenhle týden budu psát test z anglické morfologie v 7 ráno. To tam ani nemusím chodit. V tu hodinu bych byla ráda kdybych nastoupila na správnej autobus, i když se není šance splíst. Co asi tak v 7 ráno vymyslím? To bych zakázala. ..