úterý 19. dubna 2011

Můj svět je beznadějně šedý, bloudím ulicemi zoufalý a bledý..

ale prdlačku, protože za a, dokud se zpívá, ještě se neumřelo a za b, já mám vždycky dost lentilek. A vůbec.. za předpokladu, že bych zpívala dokud neumřu a všichni utečou, a tudíž se zachrání.. tomu se říká oběť jednotlivce pro blaho lidstva. A když náhodou nemám lentilky, mám veselou hudbu a fialový nehty.
 Kdo by to byl řek, co se může stát na punkovém koncertě.. třeba i to, že pár lidí zkoluabuje, dobře, to se stává běžně. Může se stát to, že vám na vaši "falickou sádru" oranžovým zvýrazňovačem napíšou dospělí páni <3 LUNETIC...
  nějak jsem se zabydlela v čajovně.. a jednou budeme mít vlastní jsme se pár lidí rozhodli. A taky jsme se pár jiných lidí rozhodlo, že konečně vyrazíme do toho Finska, což je převážně můj sen.. jejich sen je asi podívat se za hranice všedních dní :) Takže musíme tužit svaly, bystřit zbytky mozkových buněk, co jsme ještě nestihli utpoit v chmelovém moku a svými úžasnými meziplanetárními schopnostmi se zmocnit co nejvíce peněz. Ne, nebudeme loupit banky, jen každý budeme vydělávat jinak. O E55 se nezmiňoval nikdo, nevím. A, a, a.. no a teď jsem to zapomněla, tak já asi radši budu tužit ty svaly, když z šedý kúry mám asi mokrou dálnici.. jak říkal jeden učitel s oblibou všem, že maj tam"vyleštíno".
A meziplanetárními, protože jsem u sebe a nejen u sebe objevila úžasnou schopnost ztrácet se v časoprostoru ...

Žádné komentáře:

Okomentovat