A nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, ...

http://www.youtube.com/watch?v=f-295tzdEWY
Pocit, že ať udělám cokoli, kruh se ještě uzavře, semkne mě pevněji a jednou mě bude objímat tak silně, až se nebudu moct nadechnout a zmizím v něm celá..

pupuptidup..

Jde to se mnou od desíti k pěti. Sice jsem získala klamný pocit, že moje duše je vyléčena hudbou a tím, že si přestávám věcí připouštět, ale nějak si na to zvykl i mozek a já s hrůzou zjišťuju, že lidem říkám to, co chtějí slyšet a až po chvíli si s hrůzou uvědomím, co jsem to vlastně odkývala a že vlastně ani nevnímám, co jim píšu.. dá se to vůbec ještě nazývat konverzací? Když jen odepíšu, aby měli pocit, že jsem jim odepsala a vymlouvám jim jejich nedostatky, které nejspíš chtějí, abych jim vymlouvala, když mi je pořád dokola podstrkují? Samozřejmě se mi to nestává u všech, ale ten pocit z toho... Stávám se snad jedním z mnoha zautomatizovaných nepřemýšlejících individuií? I když to by bylo možná ještě silné slovo.. jen dalším stínem, co se plouží každým dnem a čeká na noc... a přečkává noci, aby byl zase den, který by zase jen proploužil? Nebo už mám psychozu? Je to hrozně paranoidněschizofrenní pocit

These wounds won´t seem to heal

this pain is just too real

Když by..

Za předpokladu, že by tento nekřesťanský pokus o blog někdo byl býval četl, možná by si byl býval řekl, co to je za roztodivné prapodivné názvy jednotlivých článků. Povětšinou to jsou věty nebo úryvky z písniček..ale občas se to dá i poznat

Až do rána, když ne víc..

Aneb kde pořád brát sílu do života, optimismus i pro ostatní a tvářit se, že se nic neděje, když je kůže malá, srdce krvácí a duše křičí... kde nic není, ani smrt nebere.
jedna z mála věcí, ze který mám strach, opravdový strach nebo nevím, jestli strach, ale něco, co fakt nesnáším, je pocit bezmoci a bezvýchodnosti situace.. A tenhle pocit se mě drží jak mrcha už 4 měsíce. Kdyby to aspoň nebylo na tolika frontách. Respektive snad na všech frontách, na kterých působím.
Mám toho dost, všech svých sebeklamů
Není, nebylo, nebude... můžu si za to sama, osude?

Až s kudlou v zádech víme víc

Čekala jsem to, ale ne teď.. čekala jsem, že se to dozvím přímo od tý osoby a ne takhle surově.. nečekala jsem, že mě to tak vezme. Vevnitř jsem to věděla, ale dokud se to neřeklo nahlas i s podrobnostma, pořád to jen abstraktně viselo ve vzduchu, ale teď.. je to jak rána 15kilovým kladivem do hlavy. Asi je to mojí povahou, že se ráda dovídám všechno hned a na rovinu. ve svý podstatě mi do toho "nic není", jen bych čekala, že se třeba pochlubí..
Je to zvláštní a ještě zvláštnější pocit

Nápady neslučitelné se životem..

Jak to vysvětlit :-D Určitě už se vám někdy stalo, že jste měli chuť něco zkusit, ale věděli jste, že by se to nedalo přežít, nebo by to dopadlo hodně špatně, ale nejste sebevrazi, prostě jen jaký by to bylo.. Spolužačka mi kdysi vyprávěla třeba o skoku z okna jen kvůli tomu pocitu, jaký to asi je letět, ale neudělala by to.. Asi máme přebytek adrenalinu :-D

Stoupá mi tlak.. a dál už nevím

Ano, stoupá mi tlak, občas z toho kolabuju, ale to je jen vedlejší produkt.
Dokud to bylo z mých hysterickocholerických výlevů, dalo se to chápat, ale poslední dobou už bezdůvodně. Teda podle doktora údajně z nervů, ale tak.. nemůžu věřit všemu, co říkaj v televizi, eeh.. ordinaci. Ne,asi fakt jo. Ale jak říkám, nemám tendence si stěžovat :-D :)
Ale ten prekolapsovej stav je fakt zajímavej :-D Takovej těžkej absťák.. i když jsem absťák nikdy neměla, podle toho, co jsem slyšela a viděla, tak mi to tak přišlo..
Joo, kdybych se zklidnila, měla bych klid, joo, kdyby mi to lidi okolo mě umožňovali, šlo by to líp :-D Vím, že škodím akorát sobě.. ale vysvětlete to mojí výbušný povaze, která je bohužel v kombinaci s povahou neřízený střely nařízený k sebedestrukci..
Sebedestrkutivní program, jo, někdy je fajn, jindy zas jedu krasojízdu..
A ty halucinace k tomu asi patřej taky :-DNebo můj plán na zachování zbytečků zravého rozumu zkrachoval :-D

Já jsem blbec? Ne, ty jsi blbec..

Ano, s tebou mluvím dnešní dne. To je ale blbá věta. No prostě mluvím k dnešnímu dni, který byl vážně na pos.ání.. Od rána až do noci. Nějaký erupce na Slunci, či co.. protestovala hlavně technika a "kamarádi", fakt, na co jsem šáhla, to se dařilo.. a to to všechno tak krásně vycházelo včera. To byla asi daň, no.
A včera jsem si koupila mikrofon.. můžu sousedy teorizovat zpěvem,hahaa

Blah blah blah

Nějak mi ta deprese či co, možná jen přepracování, no od každýho kousek, zatemnilo mozek, ano, tu malou věcičku tak důležitou a asi mi to sestoupilo níž, protože sem píšu poslední dobou hrozný odpad.
Uměla bych použít i jadrnější slova, ale proč?
Chce to nějakej zvrat.. jo a chce to volno :-D Hodně volna... jsem nějaká předimenzovaná

držte si klobouky, jedeme z kopce...

aneb nechme toho rádoby vážna a dopřejme si trochu estrádního podprůměrného humoru. Hmm..Ale snaha byla. Ano, pokus už skončil. Nic mě nenapadá. Není publikum, nikdo se netrápí, teda já jo, ale nemám tendence si stěžovat, že? :-D Jen nejedeme z kopce, ale do kopce.. Takže si ty klobouky držte stejně, přetížení bude malé. Ale přitížení bude stát za to.

Sobě neutečeš..

Bohužel? Bohudík?
Člověk se stejně ničeho tak nebojí jako sám sebe. Když to hodně zobecním, co se probádat dá, děsit nás může, ale nemusí, ale něco tak neprobádaného jako je duše, natož vlastní, to už je pojem.
Myslím si, že každý by rád před sebou utekl občas. Když se nám něco nepovede, nevíme, jak dál, nevíme, jak se rozhodnout. Nejradši bychom se někam schovali a čekali, až se to vyřeší, ale pokud možno bez nás, ale zároveň nad tím chceme mít kontrolu. No, působí to na mě depresivně, už když si to po sobě čtu :-D Ne, že bych byla tak labilní povahy... jen je to vážně lehce děsivý, jak člověk naprosto přesně ví, co chce. Svým úžasným racionálním rozumem, ale pak je tu ještě intuice.. pocity, podněty a něco uvnitř, co si stejně udělá, co chce.

Nevadí, ona je Bé-eL-Ó-eN-Dé

no a co? Kdo z naší populace blond není? Je fakt, že občas lidé s tou barvou vlasů se projevují tak, že každého napadne poznamenat nějakou takovou narážku..
V jedné psychologické knize se zabývali tímto zažitým mýtem?, že blondýnky jsou hloupější.. tohle tam psali, proč by to tak možná mohlo být Důvody stereotypů o nízkém IQ blondýnek mohou být tyto:1? světlé vlasy jsou asociovány s vlastnostmi patřící dětem:nezkušenost,neznalost, hédonismus. Např. v jednom experimentu se měnila barva vlasů ženám na fotografii-jednou měly vlasy světlé, podruhé tmavé. Ty se světlými vlasy byly hodnoceny jako atraktivnější, feminnější, emocionálnější, méně inteligentní a jako ty, které vyhledávají slast. 2, ozdoby bývají světlé, třpytivé. Blondýnky evokují provokující živočišnost prostředí televarieté. Je možné, že "blonďatost" aktivuje u pozorovatele jiné receptory než ty, kterými se vyhodnocuje intelekt. 3, negativní stereotyp způsobily prostitutky, které si vlasy skutečně často na blond barví, aby byly nápadnější (V časopise Playboy je 73 % žen blondýnek) Roli hrají také sex symboly typu Marilyn Monroe.4, "Hezký" člověk se nemusí tolik snažit, studovat- pozornost okolí je zajištěna. Takový člověk bývá rozmazlen. Krása/líbivost nepatří těsně k inteligenci. Inteligentní člověk se nemusí(a ani nepotřebuje)tolik věnovat. Důraz na vnější versus vnitřní. Šestnáct procent amerických žen se rodí jako blondýnky. V dospělosti jich je 33 %. Je možné, že za stereotyp může 17 % falešných blondýnek, které jsou možná méně inteligentní než ženy, které si vlasy nebarví 6, Pomluvy o blondýnkách šíří samy ženy. Je to druh konmpetice o muže. Podobně jako v případě, kdy se vyhlašuje móda vychrtlosti: ženy, které se objevují v ženských časopisech, mají velmi často podváhu. zdá se ,že epidemie mentální anorexie je do značné míry startována ženskými časopisy,tj. ženami samotnými- ne muži, těm se líbí plnější tvary. Někteří se domnívají, že je to výsledek soutěže mezi ženami samotnými-tj.falešným ideálem se mají konkurentky eliminovat.Světlé vlasy jsou spíše ženskou záležitostí. Mužů blonďáků je nepatrně. Platí sexistická bipolarita- muži jsou chytří a oškliví a ženy jsou hezké a hloupé. Žena blondýnka je dvojnásobnou ženou. 8, Jedná se o tzv. etnický vtip. Roli hraje nacionalismus/xenofobie- v severních zemích je více lidí blond a stereotyp vznikl v zemích, které potřebovaly nepřítele (např. v amerických filmech je negativní postava často blond, zvláště po 2. sv. válce). 9, Vtipy o blondýnkách mohly vzniknout v prostředí židovských komunit. Židovští muži byli(a jsou) odrazováni od toho,aby si brali nežidovky. 10, Souvisí s žádaností těchto žen v Africe a v arabském světě. V těchto zemích není inteligence žen společensky oceňovaná vlastnost. 11, upoutává okamžitě pozornost a možnou skepsi "není vše zlato, co se třpytí". Povrchnost krásy.

Nesnesitelně nesnesitelná lehkost bytí

aneb aktuálně aktualizuji svůj aktuální stav aneb time to be free aneb totálně v prdeli.
N, já fakt nevím, prostě to, že máme všechno, ano, někteří lidé nemají další technickou kravinu, jak smutné, fňuk, tyhle věci mě fakt neinteresujou. Dokud funguje, funguje, až dofunguje, snad bude další, ale nelpím na tom. Dobře, na mobilu lpím, ale ne kvůli mobilu, ale lpím na tom pocitu, že mě zachrání, kdyby se mi něco stalo.
NE, myslím tím, že jsme prostě se nějak tak jako úplně oprostili od světa a vyměnili ho za chladnou techniku. Nejsem žádnej pohan ani magor, no, to druhý je diskutabilní. Ale prostě.. máme všechno, ale vyměnili jsme to za pocizt štěstí. Právě tím, že všeho můžeme dosáhnout tak lehce, nic nás už netěší.
Hrozně se mi líbilo, co jsem se dozvěděla na přednášce z filozofie, že příběh o Adamovi a Evě je vzpomínka člověka na dobu, kdy byl ještě zvířetem a ráj bylo, že neměli sebevědomí. Zvíře je šťastné, protože nemá odstup od těla. Nestydí se, protože je tělo. a právě snězením jablka ze stromu poznání procitli, začali se vnímat a stydět (a had prý tenkrát nebyl symbolem zla, ale moudrosti) a tím, že začali rozlišovat mezi dobrem a zlem, což bylo do té doby přisuzováno jen bohu, už nikdy nemohli být šťastní, poznání je symbolické vyhnání z ráje, člověk začíná práci vnímat jako břemeno. Do té doby ji dělá, ale nepřemýšlí o ní. Proto později vznikaly zlepšováky, hledal způsob, jak si práci ulehčit z lenosti. Dokud člověk nepřemýšlí, nemůže lhát...

Doufám, opět..

Jak by řekl šéfkuchař Pohlreich, doufání je na ho.no..
Ale tady nejsme v kuchyni a já doufám, že jsem si tímhle vzhledem ten "blog" nějak nezdepresivněla.
Mám čím dál větší pocit, že si občas vymýšlím slova, ale jen z pocitu nutnosti, aby to dost vystihlo.. což u LowÍskhUjUU, lafinkám, mocinky moc atd., docela postrádám.
Takhle se snad ani na děti nežvatlá
"Blog", protože tohle nikdy nebyl a nikdy nebude typický blog. Říká se, že papír snese všechno, tak si představme, že tohle je papír, já tu mám svoje "slovní průjmy", no, buďte rádi, že jste mě neslyšeli mluvit, Ne,že by to znělo jako průjem, aspoň opět doufám, ale je to fakt kadence. Začala jsem být ukecaná z toho, že jsou ostatní málomluvní až příbuzní ryb a já opravdu nesnáším vteřiny a minuty trapného ticha a zatím mi to docela prochází, protože, ač nevím, jak to v té rychlosti a kvantitě stíhám, snažím se pečlivě vybírat slova a lidem to spíš vyhovuje, že si beru na bedra tu "špinavou práci" automatu na témata a udržování niti rozhovoru...

Hem

Jinak asi pořád čekám na Godota. Resp. já asi nečekám na Godota, ale jak se říká "nechala jsem to koňoj, má větší hlavu".. Prostě se řídím znameními a "náhodami", když se o něčem rozhoduju, takže by se to dalo nazvat takovým malým symbolickým Godotem. Pozor, neřekla jsem Bohem. To je moc tenký led. Godot je prostě někdo, kdo mě spasí. Ať si každý věří v co chce. Já věřím v teorii přitažlivosti a znamení a že všechno dopadne tak, jak má.. a i když se to snažíme zvrátit, tak to tak bylo naplánováno, že se to pokusíme zvrátit a najde si nás to oklikou. Možná to zní trochu komicky a že mám problém se svým svědomím, ale ještě mi tvrďte, že vám nikdy nepřipadalo, že jsme všichni jen loutky v něčí hře(neřekla jsem Boha) hře? ...

No to nee

Poslední příspěvek 18. dubna nebo co to tu psali? Tak to jsem lehce zazdila. No, taky se od tý doby stalo dost věcí. Stihla jsem odmaturovat, dostat se na vysokou, zamilovat, odmilovat, dostat perfektní mobil a perfektní netbook (pro moje potřeby samozřejmě, pro rejpaly Samsung monte ..eeeeh.. 5620? nevím :-D a acer aspire one..krásně jedovatě fialovej), jo a s vysokou mám chuť seknout, ale kdo ne, že? Tam jsou všichni hrozně vážní(myslím studenty, u učitelů jsem si zvykla už na zš)a úkoly se hromadí. Říkáte si "a co jsem jako čekala?!" Ano, čekala jsem přesně tohle, jen jsem nečekala, že z toho budu mít tak schizofrenněparanoidní pocit. A to odmilování, to asi nekomentuju..
Jak to říct? Ne, tohle nejsou výlevy, to je konstatování fakt.
a jsem rozhodnutá sem zase začít přispívat často

Jestli je to realita, nebo...

realita.. něco tak šíleně rutinního, běžného a přece tak šílebě neuchopitelného. Realita. Teoreticky je jen jedna, ale stejně se skoro všichni snaží mít svou vlastní. Na co vlastně je realita, když je všechno relativní? není i realita takovej relativní obraz každýho zvlášť a pokaždý jinej? Proč člověk od reality uniká, aby pak slyšel "vrať se do reality" nebo "vrať se na zem" ? Realita ta všeobecně známá, ta, kterou nikdo nechápe, ani nechce je vlastně strašně nudná.. jen je otázkou, jestli dělají realitu nudnou nudní lidi nebo jestli nudná realita znudila lidi... Myslím, že nudní lidi znudili lidi, co nudní nebyli a ti to nakonec vzdali s nudnýma lidma a začali být taky nudní... a pak nemá bejt realita nudná..
Proti fantazii realita nikdy šanci mít nebude..ale fantazie je děvka proradná a pokrucuje až tak pokroucenou nudnou realitu a svým mámením láme srdce, krade rozumy a ničí, co může.. a přece se k ní vracíme. Pro tu opojnou chvilku, kdy je aspoň něco tak, jak chceme... jestli ta děvka proradná náhodou není ta realita a fantazie nás vítá s otevřenou náručí jako náhradní matka a vždy nás schová pod svá ochranná křídla, na kterých bychom mohli vzlétnout.. Asi to vážně bude naopak.

Chceš se prát? Pojď blíž a řekni mi to z huby do oka..

ne, už jsem se dlouho neprala. Už jsem se ani dlouho nechtěla prát. Někdy od února. ta osoba byla tak o 20 kg těžší- a to už je co říct, když někdo zvládne bejt o tolik těžší než já a asi o hlavu větší. Ale tak.. někdo, kdo vyhrožuje holce, si tu ránu možná zasloužil :-D
Jo, ale chtěla jsem říct něco jinýho.. v sobotu se mi podařilo doslova do písmene dostat neúmyslnou pecku čenichovku. Loktem. Škoda, že si nepamatuju, jaký to bylo ,když jsem si ve 4 letech přerazila nos, mohla jsem to porovnat.. ale myslím ,že to bylo podobný. Naštěstí se tomu někomu nepovedlo mi to zlomit, ani něco provést chrupavkám, ale.. otekla mi pravá dutina a skořepy, takže dýchám jen půlkou nosu :-D Strašně vtipný, i když.. ani ne. Nezažila jsem moc nepraktičtějších věcí.Snad už jen to, když mám rýmu a nemůžu dýchat celým nosem.. a to je přesně ono! Milá paní doktorka mi nedala ránu z druhý strany v rámci prevence křivýho nosu. Dala mi nějaký antibiotický kapky, který jsou na nějakou, jak řekl lékárník " hustou zelenou rýmu" a nechápal, proč mi doktorka kapky předepsala, když rýmu nemám. Ale pak zkonstatoval, že nějaká složka těch kapek stahne tu oteklou sliznici. Ha! Od první kapky se mi spustila taková šílená rýma:-D Ale pořád mi funguje nos jen napůl, tak k bolesti a brnění se přidala ještě tahle otravnost..
a viděla jsem svoji lebku. medicína pokročila a rentgeny si posílaj po síti a maj programy na zesvětlení a ztmavení těch snímků.. každá lebka není stejná. Ano, logicky. Ale vzhledem k toum, že Mudr pudr.. judr asi ne, se dívala na rentgen někoho jinýho a myslela si původně, že je můj, ale to není podstatný. Jen jsem zkonstatovala, že: čím je člověk starši, tím je lebka ošklivější..

I hope so..

A je to tu zase. Zase jsem se v myšlenkách- no já od tý myšlenky vlastně ještě neupustila- dostala ke škole. Nějak jsme ten čtvrťák zazdili. Celá třída. Chtělo by se mi říct "nemůžu za to, že jsem nemocná", ale, jak mi maminka pořád otlouká o šiškenzí,to jim v práci bude jedno a že si mám najít někoho, kdo mě uživí, jestli v tom budu pokračovat. No ale bohužel jsou u nás i tací, co nemocní nejsou, omluvenky si píšou sami a chodí za školu.. nebo rovnou zůstanou doma, to je bezpečnější :-D Jen bohužel se paní učitelky musí vozit po všech stejně.
Tak člověk pořád jen doufá, věří, modlí se, že to a to vyjde, že udělá maturitu, že se dostane na vysokou... No jo.. ale co bude pak? Uděláš maturitu a zase čekáš. Čekáš na přijímačky, pak čekáš jak dopadly, když už se tam teda dostaneš, zase doufámš, že to nějak zvládneš, že tě nevylejou a vlastně jen tak proplouváš a čekáš na zkouškový a zase doufáš, že prolezeš..A když doděláš vysokou, co pak ? Doufáš, že si najdeš práci a čekáš, než ji najdeš..
Život je vlastně taková čekárna.. čekárna na na dopravní prostředek bez jízdního řádu, takže jen pořád čekáš a doufáš..

SkaSkaSka

Co na to říct? :) Asi tolik, že neposlouchat mimo svůj zbožńovaný metal i Ska, hlavně teda Ska-punk, nenapsala jsem z maturitní ročníkovky ani řádek... Nějak mě to nabíjí pozitivní energií, uvádí do euforie a aspoń chvíli mám pocit, že ještě někdy bude líp.. i srdce mi bije jinak.
Tak proč ne, že? Nevím, nechápu lidi, co odsuzujou nějaký směr.. Já ne že odsuzuju, ale vážně nemusím hip hop a tekno a disco a všechno tomu příbuzné...

Chovat se jako blázen je jediný způsob,

jak si zachovat poslední zbytky duševního zdraví. Nedělám si legraci. Někde jsem to četla. Že jediný způsob, jak se nestát je bláznem, je předstírat, že už jím jsme. Mě se to daří tak dobře, že už jsme byla označena za narušenou.. že by moje obavy z paranoidní schizofrenie nebyly neopodstatněné?:-D
Snad ne :)

Nightmares, here I stand..

come and eat me alive :D
No, fuj, nesnáším živý sny... Zvlášť, když v nich je sousedka, co vám ukazuje svoji housenku, kterou má v igeliťáku s vodou a dělá na ni ťuťu ňuňu a vypadá u toho jak magor.. Há, a pak že jsem blázen já! No, možná jo, protože se to zdálo mě :/ No a furt mě nutila, ať se na tu housenku podívám, tak jsem se podívala a snažila dostat co nejdřív proč a nevím proč, měla jsem v kapse v igeliťáku žížalu, kterou jsem chtěla krmit potkana- what the f?? No a o dva dny později se mi zdálo, že zase venku je sousedka a zase mě nutí podívat se na housenku, z který se mezitím stala ryba, který trčel bokem toho pytlíku ocas ven... a tak jsem si tak říkala, že bych se měla podívat na tu "svoji" žížalu v kapse. Najednou jsem cítila(fuj, tak živě, až mě mrazí :D:/),jak po mě něco leze.. úplně jak když se něco plazí, tak jsem to nějakým způsobem vymrštila ven rukávem a byl to nějakej slimákoploštěncostonožkonevím a bylo to růžovofialový a pak se mi to plazilo po pokoji a mělo to asi víc než čtvrt metru(vyvinulo se to z nějaký tý žížaly) a když jsem našla odvahu a vyndala z kapsy ten igeliťák nebyla v tom mrtvá žížala, ale živá žížala v průměru asi 10 cm a taky asi čtvrtmetrová s na žížalu nezvykle pevným tělem a já nebyla schopná na ně šáhnout a vyhodit ty potvory z okna.. což nevím, jestli by bylo řešení, ale aspoń by mi nelezly po pokoji :D Fuj, takhle mi srdce dlooouho nebušilo..

Proč?

Proč ne? Žblé..
Tohle "něco" se jmenuje Waiting for Godot protože a poněvadž, jsem slyšela, že ten, kdo čeká na Godota, čeká na někoho, kdo přijde a změní mu život... anebo možná že Godotem je míněn Bůh

Kdo to byl? Já to nebyl..

Sex,drugs and rock ´n´ roll... Nebo taky jak já s oblibou říkám Sex, alcohol, chocolate and rock´n´ roll... Každý má svoje drogy:) Ale rock´n´ bych nikdy neměnila. Rock´n´roll životní styl. V tomhle duchu jsme se snažily nafotit pár fotek, které pro mě mají nějaký duševní až srdeční význam. Nedělám si tady z toho libimseti a je mi upřímně jedno, co si o nich kdo myslí :)

ratata bum bác Au!

Zajímala by mě jedna věc.. proč jsem tolik interesovaná v násilí. Čímž nemyslím, že bych si libovala v nějakých street férovkách - mě je 18, vás je 18, to je fér, ne? Ne.. Čistě z psychologického hlediska. Zajímalo mě to vždycky a to mě asi vedlo k tomu loni si vybrat jako ročníkovku Agresi, agresivitu a důsledky a letos Medializaci násilí... Áno, dozvěděla jsem se plno zajímavých věcí. Byly to věci vesměs, co by se daly pozorováním zjistit taky, ale když to zkusili vědci a dotáhli do konce, je to vždycky jistější :)

No kdo by ji nemiloval? :)

griotka s džusem, sem s tím hnusem

Áno, i já si sem tam píšu do šuplíku nějakou rádoby píseň. Resp. jen text bez hudby, to už je zase starost jiné osoby:) Jen jsem zjistila, že strašně bazíruju na tom, aby texty dávaly smysl, což je v podstatě hrozná ironie vzhledem k tomu, jak mě berou texty Márdího z Vypsaný fiXy, jak říkám... asi na to beru málo drog..Až se mi povede nějakej takovej text, asi budu mít díru ve stropě jako Faust.. ale od skoku vysokého radostí, nikoli jako zkratku do pekla..

School, school,school...and school

Áno, už i mě, celý školní rok relativního pohodáře zachvátila panika jménem maturita. Ono by na tom nebylo nic divného ani tak.. ale s mojí absencí by to dokonce bylo na místě mít z maturity vítr, ale nevím, jestli přímo panikařit. Nevím, jestli přímo panikařím, ale vzhledem k žaludeční neuróze a depresím asi jo :D
Ale to se nějak zvládne, no ne? Jak mi všichni říkají: Maturita je banalita a dali to i blbější.. čímž se nad nikoho nepovyšuju...

Fuf...

Někdy se člověk dostane do stádia, kdy přemýšlí, jestli se zbláznil on sám, všichni okolo anebo všichni okolo včetně něj. Nejhorší je, když víte, že blázen jste, ale oproti ostatním lidem si připadáte naprosto normální.. je právě to příznak bláznoství? Kdo ví..
Proč to svěřit internetu? Proč ne? V té "realitě" vás stejně nikdo poslouchat nebude a když už ano, stejně nebude schopen nebo ochoten porozumět významu a obsahu. Ano, dostáváme se do komunikační sobecké sebestředné propasti, kdy má každý pocit, že jeho problémy jsou ty nejhorší a od ostatních pomoc čeká, ale sám pomoci jiným nechce. Spravedlivá dělba práce, není-liž pravda? No, ale to už jsem zas někde jinde...